Cínoví vojáčci - armády z vitrínky

V principu se kluci dělí na dva druhy. Jedni se v hračkářství vrhnou k autíčkům, druzí škemrají o vojáčky. Naštěstí je to časem většinou přejde, protože svět složený ze závodníků a vojevůdců by byl nesnesitelný. I když se nakonec příslušníci obou klukovských frakcí nakonec živí zcela prozaicky, v těch těžších případech jim vášeň zůstane až do důchodu. Aby nebyli pro dětinskost zbaveni svéprávnosti, obvykle to maskují společensky přijatelným sběratelstvím.

Dříve jste na cínového vojáčka mohli narazit na pouťové tržnici. V Klatovech před dvaceti lety pravidelně stával stánek nabízející pro toto město charakteristické dragouny. Byly to dětské hračky, které hrubší zacházení vydržely přesně do další pouti. Pěšák stál korunu, jezdec tři. Malované figurky byly o něco dražší. Zcela o jinou úroveň se jednalo u sběratelů. Ti naši počtem samozřejmě nemůžou konkurovat např. svým kolegům v Německu, kde je tato záliba rozšířenější a má větší zázemí, ale i tak dvě poměrně rozsáhlé výstavy uspořádané před rokem 1989 vyrazily nezasvěceným návštěvníkům dech. Jenomže stát se tehdy sběratelem "figurkářem" nebylo tak jednoduché, protože podomácku vyrábění cínoví vojáčci se na trhu prakticky neobjevovali. Nabídka dnes už je i u nás velmi široká, takže se lze i specializovat. Oblíbené jsou třeba figurky v pestrých uniformách z napoleonských válek. Žádnou popelkou ale nejsou ani římští legionáři nebo středověcí rytíři. Pokud se někdo zaměří na osobnosti, sejde se mu na poličce vybraná společnost. Vedle Jana Žižky může stát Fridirich Veliký hned vedle některého z generálů války Severu proti Jihu. Kdo nemusí kontrolovat stav svého účtu, může nakupovat ve starožitnostech originální historické vojáčky, ale to je opravdu drahý koníček.

Jiným kritériem může být velikost. Ta se nejčastěji pohybuje od 25 mm do 90 mm, i když samozřejmě existují i větší. Dnes jsou zřejmě nejběžnější ploché figurky vysoké 35 mm sloužící k budování velkých dioramat se stovkami bojovníků (např. období husitských válek, třicetileté války nebo prusko-rakouské války 1866) a detailně zpracované, trojrozměrné postavy vysoké 54 mm. U husitských bojovníků u nás ale existuje i mezistupeň v podobě trojrozměrných vojáčků vysokých asi 40 mm, ke kterým se vyrábí i vozová hradba, takže nic nebrání vytvoření třeba bitvy u Sudoměře. Rozměry udávám v milimetrech, i když v poslední době se pod vlivem plastikového modelářství prosazuje udávání měřítek v poměru ke skutečnosti. (např. 1:35, 1:16 a dokonce 1:8).

Vojáčci se vyrábějí ze slitiny cínu. Použít lze například letovací prodávané v kurilských obchodech. Cín je poměrně drahý kov proto se někdy se místo cínu pro výrobu figurek používá syntetická pryskyřice. Výsledek po nabarvení je od cínu rozeznatelný jen podle váhy. Figurky o velikosti 54 mm se odlévají do lukoprenových forem vytvořených podle původního modelu. Jelikož jsou obvykle složité, musí se každá část formy vyrobit zvlášť, začistit pilníčkem a ve finále slepit vteřinovým lepidlem. Postup zdaleka není tak jednoduchý, jak se zdá. Vytvořit figurku, která by byla historicky i anatomicky správná, je poměrně náročné. Mezi jejich tvůrci jsou proto i profesionální kovorytci a každý z nich má doma bohatou literaturu o uniformistice. Přesto existuje způsob, jak si jednoduché vlastní vojáčky vyrobit. V Německu lze zakoupit litinové formy na jejich odlévání (např. třicetiletá či sedmiletá válka). Namalovat je dokáže každý, kdo má trochu zkušeností třeba s modely letadel. Jemné finesy stínování jsou ale poměrně náročné, takže do toho se pouštějí jen ti nejzkušenější.

Největší sbírku u nás vcelku logicky má pražské Vojenské historické muzeum. Podle katalogu celkem čítá 35.000 kusů od Římanů a Germánů, přes husity, německé selské války, žoldnéře 16.st., dobývání Ameriky, třicetiletou válku, Turky, sedmiletou válku, napoleonské války, prusko-rakouský konflikt 1866, koloniální války až po první světovou válku. Asi jen málo válečných konfliktů se nedočkalo své cínové podoby. Stejně široká je i škála zachycených pozic vojáčků - střílejí, útočí, padají raněni, rabují i utíkají.

Soukromé sbírky se pohybují většinou řádově ve stovkách kusů, i když nechybí ani kolekce s několika tisíci exemplářů. Takové množství cínových figurek je úctyhodné nejen co do počtu kusů, ale určitě také prostou váhu.

U nás se výrobou originálních figurek zabývá hned několik výrobců. Navíc kromě tuzemské tvorby může sbírku obohatit i kousek k nám dovážený.

Zakoupit je můžete např. v Praze ve Zlaté uličce, kde cínové figurky mají, jsou ovšem většinou dražší a v užším sortimentu. Stínované figurky, často ruské provenience (např. v Karlově ulici), jsou sice nádherné, ale většinou mimo cenový horizont většiny sběratelů. Cínoví vojáčci se také často prodávají v pokladnách hradů a svého času nabízeli figurky a cínové vojáčky i na Staroměstském náměstí.

Článek zkrácen a s laskavým svolením autora převzat z webu www.feudum.cz. Poprvé publikováno dne 12. 12. 2001. Autor: VLADIMÍR BLAŽEK

Dárky pro muže

Vytvořilo Synergio